Úvod
 

Příběh se "šťastným" koncem…

Článek o Breníkovi jsem psala v prosinci 2005. Je to článek smutný a události, které se staly, změnily život několika lidí. Přesto jsem se rozhodla, ho sem znovu dát, protože se nás pořád týká a Breník je taková naše rodina :-)

9.12.2005 jsem na internetu našla inzerát, že se někdo chce zbavit borderky, která nepase. Začala jsem se zajímat o co tady vlastně jde.

Po konzultaci s kamarádkou Adrianou (z rodiny Chevers) a následných telefonátech na číslo v inzerátu, jsme se dozvěděly, že se jedná o mladého psa, který žije v otřesných podmínkách na statku v Benešově u Prahy a majitelé se opravdu chtějí psa zbavit co nejdřív, nebo ho nechají zastřelit svým sousedem myslivcem. Tato skutečnost mě, ani Adrianu nenechala chladnou a tak jsme rozjely akci…

Večer tohoto dne jsem nesměle napsala textovku našemu skvělému kamarádovi, figurantovi a agiliťákovi v jedné osobě, Staňovi Smolkovi, jestli by nechtěl mladou borderku a Staňa dle mého očekávání napsal, že ano, že pejska bere i kdyby měl bůh ví jaké chyby.

A tak to začalo… Komplikace s domluvou mezi majiteli borderky, veterinářem v Benešově a mladou studentkou veteriny, která inzerát podala, nebudu rozebírat, není to na příběhu podstatné. Adriana, která všechny telefonáty vyřizovala, v neděli ráno přijela do Benešova a našla pejska v kotci, který byl spíše chlívkem rozměru 1 x 1 m, špinavého, vyhublého, zablešeného a psychicky úplně zuboženého. Majitelé borderáčka předali, bez jakýchkoliv emocí a protestů a bylo „vyhráno“.

V tu dobu už jsem já cestovala do Brna, kde jsme si měly zvířátko předat. Když jsem prcka viděla, měla jsem slzy v očích, ale věděla jsem, že teď už mu bude jen a jen dobře. Těšila jsem se na večer, kdy si Staňa pro chlapečka dojede, byl přesně tím člověkem, který by uměl takovéto zvíře dát dohromady.

Zastavili jsme před domem a zazvonil mi telefon, byla to Nikol. S roztřeseným hlasem mi sdělila, že Staník měl autonehodu cestou ze závodů agility a spolu se svojí Brendou zůstali v autě…. Neumím popsat pocity, které se ve mně v tu chvíli odehrávaly. Pejska jsme měli doma a přes všechnu bolest jsme se o něj museli postarat.

Následovala návštěva našeho veterináře, který byl celým příběhem otřesený podobně jako my. Chlapečka zkontroloval, dal nám přípravek proti blechám a odčervovák a jelo se domů. Proběhlo koupání, které bych spíše označila týráním, následné odblešení a seznámení s Chelsem. Chels se zachoval naprosto skvěle, nového člena přijal bez problémů. Náš nový přírůstek, který měl své původní jméno Goro, na které ovšem naprosto neslyšel, dostal jméno BREN. Důvod tohoto jména byla Brenda, Staňova beauceronka. Bren měl patřit jemu, osud tomu chtěl, že se nikdy nepotkali…

Ze smutné a bolestivé neděle jsme se vyspali a asi osud pracoval dál, protože v pondělí ráno zavolala kamarádka a majitelka borderáčka Snoopyho, která už o celé události věděla a řekla, že by se Breníka moc rádi ujali. A tak jsme se domluvily na středu 14.12., kdy budou mít cestu do Zlína, že se na něj přijedou podívat. Tři dny jsem měla Breníka doma a myslím že nemusím pejskařům a majitelům borderek vysvětlovat, co udělají tři dny s duší člověka a ještě za takových osudových okolností… Moji bolest a pocity nechám stranou, vše dopadlo tak, že Ivča s Tomášem a Snoopym přijeli, všichni čtyři si okamžitě padli do oka a já věděla, že oni jsou ti praví.

Rozloučení nebylo lehké, ale Bren zůstane navždy v naší psí rodině a v mém srdíčku hodně hluboko, stejně jako Staňa.

Staňa odešel a přišel Bren. Stále se ještě neumím s celou věcí vyrovnat, ale asi to tak všechno mělo být. Nikdy na Staňu nezapomeneme a Breník nám ho vždy bude připomínat, já věřím, že ho čeká skvělý a spokojený život v novém domově, i když jsme mu ho plánovali trošičku jiný.

Děkuji Staňo, že jsi tu byl a za všechno co jsi pro nás udělal, děkuji Adri, že jsi do celé akce šla se mnou, díky Ivčo a Tome, že Breníkovi dáte nový lepší život a díky všem svým zlínským kamarádům, že jsme spolu ať se děje cokoliv.

Fotky Breníka, druhý den u nás.

Ve Zlíně, prosinec 2005, J.L.


Dnes už se má Breník skvěle. Užívá si život, jaký dříve neznal a já vždycky přemýšlím, jaké asi musí zažívat pocity štěstí :-) Se Snoopym jsou nerozlučná dvojka a jeden bez druhého by nemohl být. Když přijedou na návštěvu, Chels Breníka vítá s obrovským nadšením, což mě nepřestává udivovat - je to hodně zvláštní, když byl u nás jen pár dní. Asi Chels cítí něco víc. Každopádně, jsem moc ráda, že má Breník šťastný život.

     
 
|  Kopírování a šíření obsahu bez písemného souhlasu autorů zakázáno  © 2008 - 2014  |