Úvod
 

Agiliťáci jsou cvoci!

(A jsou tak naprosto spokojení!)

S laskavým svolením převzato z blogu Káči Lerlové

Když přijde nový Clean Run, celý ho prolistuji, přečtu si nadpisy všech článků, zběžně shlédnu nákresy sekvencí, fotky a vtip, pak se zase vrátím na začátek a přečtu si úvod. I když občas některé články vynechávám (většinou ty týkající se pravidel amerických klubů a příliš veterinární, kterým v angličtině nerozumím), úvodník čtu vždycky. A nedávno jsem si díky začátečníkům u nás v Ruzyni, kteří se pomalu ale jistě proklubávají v pokročilé, vzpomněla na tenhle naprosto dokonalý. Jeho autorem je Todd Curtis, vyšel v CR 5/2008 a doufám, že se vám bude líbit jako mně.

Nedávno jsem zpětně hodnotil svůj tréninkový deník a vzpomínal na svých prvních devět měsíců ve světě agility a několikrát jsem se zasmál sám sobě kvůli věcem, co jsem se za tu dobu naučil. A řekl jsem si, že se o ně podělím.

Všechno začalo dost nevinně. Po dekádě, kdy jsem přestal soutěžit s německými ovčáky v obedience jsem si pořídil špringl španěla jménem Nike; vzápětí následovala dvě další štěňata. Při kurzu štěněčí obedience v Boom Towne Canine Center ve Farmingtonu, New Yorku, jsem si všiml něčeho, co vypadalo jako psí hřiště (a měl jsem pravdu). Instruktor mi řekl, že to jsou překážky na agility. Zůstal jsem se dívat na kurz a rozhodl se ho zkusit. Život už nikdy nebyl stejný.

Nastoupil jsem hned do dalšího začátečnického kurzu a po pár lekcích v nás instruktor viděl potenciál a navrhl nám soukromé lekce s místním trenérem, který měl úspěchy se svými šeltiemi. Nike a já jsme se dobře bavili, takže jsme se zapsali i na individuální lekce. Po několika dalších lekcích v kurzu i soukromých jsem zjistil, že bych chtěl ještě více.

Informovali mě, že odebírat Clean Run je nezbytné. Když jsem četl svoje první číslo, byl jsem přesvědčený, že popisují nějaké vojenské cvičení a ne běh agility, ale nakonec jsem pochopil, že to má svůj význam. Dál jsem se musel naučit nové definice pro stará slova. Houpačka už není jenom pro děti, Alley Oop už není vyhrazený jen pro NBA. A tady je moje oblíbené: BARF.

"Ty kupuješ psí žrádlo v supermarketech?" Nevěděl jsem, že krmení syrovým masem je lepší než zpracovaným. Promiňte.

Učení se agiliťácké terminologii bylo zajímavé. Je to populární front cross (FC) a rear cross (RC). Pak je to blind cross (BC), který je zřejmě něco jako tabu v téhle oblasti. Soustředění na psovoda (handler focus) je dobré. Soustředění se na překážky (obstacle focus) je dobré. Ke mně, sem, okolo a vpřed jsou zřejmě nezbytné povely. Left a right lidi dostává.

Sekání trávníku bývala pohodová hodina, kdy si člověk promítal události v týdnu. Teď to je dobrodružství plné úzkostlivého vyhýbání se hračkám, tyčkám, řetězům, gumicukům a drátům na slalom.

Pamatuji si, kdy výcvik psa znamenal vodítko, obojek, aportovací činku a když jste měli "co bylo třeba", pak i články o pachové práci a několik párů levných rukavic.

To mě přivádí k agilitní dráze. Spousta lidí mi řekla, abych si ji užil. Předpokládám, že si ji užívám, ale moje banka ji musí milovat. Připomíná mi to MasterCard reklamy:

- Houpačka, slalom, kladina, tunely a nekonečné typy skokovek - $800 (zatím)
- "Ne"komerční, "ne"zpracované kopečky zmrzlého psího žrádla - asi $60 měsíčně
- Individuální hodiny jednou týdně - $30 - $50
- Bankovní účet, bez penny. Vážně.

A k těm slalomům... zdá se, že nestačí mít jen jeden typ. Ulička je nutnost. zapichovací tyčky do země jsou nutnost a bylo by velmi užitečné mít i závodní verzi. Mám je všechny. AKC změnilo standard slalomu hned poté, co jsem získal svůj...

Hned zkraje mi řekli: "Na trénink musíte mít hračku a pamlsky". Nová zkušenost pro někoho, kdo přišel ze zastaralých časů cukání a tahání za obojek při tréninku. Takže jsem koupil hračku. Netušil jsem, že jedna hračka ani zdaleka nestačí. Teď by můj pytel s hračkami zničil Santa Clausovi záda. Oddělení hraček v Clean Runu nahradilo Cabela's, abych uspokojil svoje nákupní nároky. Taky jsem byl vzdělán ve správném nakupování připravování a rozdělování pamlsků.

"Ty nakupuješ pamlsky v supermarketu?" A je to tady zase. Organická kuřecí prsíčka jsou v pořádku; zvěřina je v pořádku; plátkový sýr je v pořádku (ale jen příležitostně). Mrkev, zelí jsou naprosto přijatelné. Můj pes by raději jedl skokovku. Zatím nejlepší hračka, kterou jsem našel, jsou manželčiny boty; nejlepšími pamlsky jsou zaječí bobky, které jsou, naštěstí, organické.

Nejnovější "musíš mít" pro agilitního psa, který má všechno (kromě titulu, v mém případě) je psí masér. Když jsem to poprvé slyšel, myslel jsem si, že to je vtip. Ale rychle se ukázalo, že agiliťáci o drbání svých psů nežertují. Za žádných okolností jí nebudu malovat drápy... pokud ji to neumožní běžet rychleji.

Závěrem, dle mého názoru jsou agiliťáci cvoci, ale podle toho, co jsem zatím pozoroval, s tím jsou naprosto spokojení. Těším se, že budu patřit k vám do klubu. Velké díky všem, kteří se podíleli na mém štěstí.

 
|  Kopírování a šíření obsahu bez písemného souhlasu autorů zakázáno  © 2008 - 2014  |