Úvod
 

Roy versus "nebezpečný" hmyz

Roy je od malička tak trochu "jiný"… Rozhodně ho nejde zařadit do kategorie hrdinů, či suverénů. Tuto úlohu doma zastává Chels.

Pro Roye může být nebezpečná popelnice, co stojí jinde, než den předtím. Za šera taky hromada hlíny, papírová krabice, vozík ve stodole… jinak řečeno, věci co jsou na jiném místě, než bývá zvykem. Odvahu si Roy dodává vyštěkáním zákeřného předmětu a úprkem směrem od něj :-)

Prostě na nečekané předměty a situace nejprve reaguje jinak, než by se dalo očekávat. Ale později jde situaci obhlídnou zblízka, takže až takový strašpytel jak by se zdálo není.

To jsou věci, které nejsou až tak překvapivé, každý se jako neohrožený Mikeš nenarodil :-)

Překvapení ovšem nastane, když zjistíte, že se váš pes bojí hmyzu…

Každé léto trávíme víc času venku, než v domě. Na dvoře snídáme, obědváme, večeříme a pak vysedáváme až do tmy. Letos v létě u nás byla invaze chroustů. Nikdy před tím jsem neviděla tolik chroustů pohromadě. Když se zešeřilo, začali chrousti vylézat, lítali, bzučeli a naráželi do bílé fasády. Příjemné to nebylo, obzvlášť když se vám chroust zamotal do vlasů. Já jsem sedávala vyzbrojena novinami, abych mohla případný nálet odpálit. Prakticky jsem mírně panikařila. Doba náletů trvala vždy kolem půl hodiny. Jak se setmělo úplně, chrousti přestali létat. Oba kluci se do "chroustí" doby chovali standardně…

Roy leží uprostřed dvora a sleduje Chelse, který neustále někomu nutí nějaké hračky, jen občas vystřelí, štípne Chelse do nohy, popřípadě zkusí získat hračku z jeho tlamy a zase se uchýlí na své místo uprostřed.

Zešeřilo se a ozvalo se první zabzučení. Roy sklopil uši a rozhlížel se kolem. Jak bzučení a nálety přidávaly na intenzitě, Roy se sklopenou hlavou a velmi pomalým krokem opustil své strategické místo a mířil k nám. Vylezl na lavičku, podával mi packy, schovával hlavu pod moje ruce, tlačil se na mě a předváděl naprosto zoufalý výraz.

Netušila jsem co se děje a první myšlenka byla, že ho něco bolí.

Chels mezi tím skákal do vzduchu, lapal po chroustech a zase je polomrtvé vyplivoval. Jak lítání ustalo, Roy slezl z lavičky a zase se choval normálně.

Když se to samé opakovalo i druhý den, pochopila jsem, kde je zakopaný pes :-)

Rodinná rada poté obvinila mě, že panikařím a máchám rukama a předvádím ubohému zvířeti, jak jsou chrousti nebezpeční :-)

Invaze chroustů ustala a nastala doba komárů…

V dobré víře, že pokojovým kvítkům dělá dobře dešťová voda, nabírám si v létě vodu z bečky a zalívám jí pokojovky. Kvítka prospívají a vypadá to na spokojenost na obou stranách. Ovšem až do doby, kdy se mi ze zbylé vody začali doma líhnout komáři :-)

Noc, kdy člověku bzučí komár u ucha a rozzuřeně mává rukama kolem hlavy, asi každý zná. Já jsem se v noci probouzela nejen díky komárům, ale několikrát v noci mi na obličeji přistál i studený čumák Roye s nešťastným výrazem. Jak se ozvalo komáří pískání, Roy strčil hlavu pod peřinu, zase ji vytáhl a koukal na mě ze dvou centimetrů, těma svýma vyvalenýma kukadlama. Musela jsem se smát :-)

Později jsem přemýšlela, zda rodinná rada nakonec neměla pravdu a Roy nevyhodnotil moje zoufalé máchání po komárech, jako kritickou situaci. Možná na tom něco bude. Možná mě viděl, když jsem se sama lekla přívěsného vozíku ve stodole, nebo zakopla o krabici a nadávala… Možná…

Ať už je to jak chce, tyhle situace člověk nemůže předvídat předem a ani se na ně připravit. Ale o tom to soužití se psy a jejich různorodými povahami je.

A já jsem za to soužití ráda :-)

Ve Zlíně, 6.1.2009
J.L.

 
|  Kopírování a šíření obsahu bez písemného souhlasu autorů zakázáno  © 2008 - 2014  |